pátek 5. ledna 2018

Přeji Nový rok plný lásky a porozumění na cestu životem hodně odvahy a setkání s duchovní zralostí❤️.


Jak člověk zraje v duchovním životě, snáze přijímá paradox, mnohem víc oceňuje dvojznačnosti života, jeho mnohé úrovně a neodmyslitelné konflikty. Rozvíjí si vědomí ironie života, metafory a humoru a schopnost obsáhnout celek s jeho krásou i ohavností v laskavosti srdce.
Zralé srdce není perfekcionistické: spočívá v soucitu naší bytosti, nikoliv v ideálech mysli. Neidealistická spiritualita neusiluje o dokonalý svět; nechce zdokonalit nás, naše těla, naše osobnosti. Nemá romantické představy o učitelích nebo osvícení, vycházející z představ o nesmírné čistotě nějaké zvláštní bytosti žijící neznámo kde. Necchce v duchovním životě něco získat nebo dosáhnout, chce pouze milovat a být svobodná. Zralá spiritualita vychází ze schopnosti neulpívat a milovat, otevřít své srdce všemu, co existuje. Bez ideálů srdce může proměnit utrpění a nedostatky, které v životě potkáváme, v cestu soucitu. V této neidealistické praxi může Bůh zářit dokonce i v jednání vycházejícím z nevědomosti a strachu a vyzvat nás, abychom žasli nad tajemstvím všeho, co existuje. Není v ní posuzování ani obviňování, protože nechceme zdokonalit svět, ale svoji lásku k tomu, co existuje na této zemi.
Druhou kvalitou zralé spirituality je laskavost. Je založena na základní představě sebepřijetí spíše než na vině, obviňování nebo studu za nevědomé jednání, jehož jsme se dopustili, nebo za strachy, které máme stále v sobě. Chápe, že otevření vyžaduje hřejivé slunce milující laskavosti. Je příliš snadné proměnit spiritualitu a náboženství v „neradostnou povinnost.“
V hlubokém sebepřijetí roste soucitné porozumění. Jde o to, abychom se s laskavostí dotkli mnoha částí nás samotných, které jsme dosud popírali, odmítali nebo izolovali. Zralá spiritualita je odrazem naší hluboké vděčnosti a schopnosti odpuštění.
Třetí kvalitou duchovní zralosti je trpělivost. pravá trpělivost nic nezískává ani neuchopuje, neusiluje o žádný výkon. Trpělivost ná umožňuje otveřít se tomu, co leží mimo čas. „Se slovem trpělivost je požít,“ řekl zenový mistr róši Suzuki, „protože naznačuje, že čekáme, až se něco zlepší, čekáme, až přijde něco dobrého. Mnohem přesnější slovo pro tuto kvalitu je „stálost“, schopnost být s tí, co je pravdivé, okamžik za okamžikem….“
Čtvrtou kvalitou je bezprostřednost. Duchovní zralost se projevuje v imanentním i v transcendentním. Usiluje o to, aby Boží světlo zářilo skrze každý čin. Změněné stavy, mimořádné zážitky mysli a velká otevření vědomí nejsou ceněna pro ně samotné, ale pouze do té míry, do jaké nás navracení do našeho lidství, aby inspirovaly naši moudrost a prohloubily naši schopnost soucitu.
V bezprostřední přítomnosti nám zralá spiritualita umožňuje jednat, mluvit a dotýkat se jeden druhého tak, aby to vyjadřovalo naše nejhlubší porozumění. Jsme více naživu a v přítomnosti.
Pátou kvalitou je vědomí posvátného, které je integrované a osobní. „Integrované“ v tom smyslu, že nevytváří oddělené škatulky v našem životě, nerozděluje to, co je posvátné, od toho, co není; „osobní“ pak v tom, že ctíme spiritualitu vlastníi slovy a činy. Integrovaná a osobní duchovní praxe zahrnuje naši práci, lásku, rodinu a tvořivost.
z knihy J. Kornfielda Cesta srdce. Úskalí a přísliby duchovního života vybrala a upravila dč

úterý 24. října 2017

Čistě náhodou ( tedy náhody neexistují ) mi k ruce  v  knihovně přišla kniha profesorky Strunecké
 " Babské rady"
No dámy, musím řici, že to již dávno co jsem natrefila na tak čtivou  knihu a  kreativně bohatou ženu, její pohled a styl je přesně to co se mnou souzní, nechápu že jsem do dnešního dne o ní nevěděla. Holt  ten nahoře  zrějmě usoudil, že potřebuji asi dávkovat postupně  a  mít  se  stálé  na  cestě
na  co  těsit.
Mile ráda tuto ženu  a  knihu doporučuji, zároveň se teším na všechny její  vydané knihy.

Vždy mě těší, když potkám člověka podobného druhu, zažijí silný zážitek prosluněné  a zesílý tak motivace mé životní  poutě.
Minulý  týden  byl  na osoby  vskutku  bohatý.
Strávený večer se studenty a s Mgr. Františkem Tichým, zakladatelem  a  ředitelem Přírodního  Gymnázia,  byl také nádherným  a  motivujícím  zážitkem.

www.strunecka.cz            A        www.prirodniskola.cz

pondělí 16. října 2017


Podzimní čas.

Stromy se barví do zlatova, vůně hub, tlejícího listí, svíčky na stole, chutě a pára horkého čaje, praskájící polínka v kamenech.......to vše  mi dráždí smysly. 

Podzim je pro mne čas příběhů a duchovního času. 

Možná proto, že jsem se narodila v říjnu, nebo proto, že jsem ve věku,
nebo prostě  jen po intenzivním létě plných aktivit, pořebuji spočinout do lůna přirody, nechat se hýčkat bytím, usebrat do svého nitra, být  součástí společenství světa, příběhů, tradic a vzpomínek................  Asi to bude od každého kousek a to mi dává celek.

Naplňuje mne optimismem  a  víra, že bůh je v každém z nás (i když to kolikrát nevypadá). 
P. Farantišek je pro mne člověk naplněný bohem po okraj, jsem moc rádada, že mohu s jeho články a promluvy sdílet přítomnost boží. 

Texty papeže Františka k zamyšlení:

Nechat prostor pro pochybnosti 

Když toužíme po setkání s Bohem, chtěli bychom ho nějak pochopit a uchopit. V hledání a nalézání Boha ve všech věcech ale vždy zůstává zóna nejistoty. Musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že potkal Boha, a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku. To je podle mne důležité vodítko. Má-li někdo odpovědi na všechny otázky, je to důkaz, že Bůh s ním není. Znamená to, že je falešným prorokem, jenž využívá náboženství pro sebe. Velcí vůdcové Božího lidu, jako Mojžíš, vždy nechávali prostor pochybnosti. Musí se nechat prostor Hospodinu, ne našim jistotám. Je třeba, abychom byli pokorní.

Arogantní a sebejisté výpovědi o Bohu 

Rizikem při hledání Boha ve všech věcech je tedy snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí říkat: „Bůh je zde.“ Tak nalezneme pouze boha podle svých představ. Správný postoj je augustinovské: hledat Boha, abychom je nalezli, a nalézat jej, abychom ho neustále hledali. Hledání je často tápavé, jak to čteme v Bibli. To je zkušenost velkých otců víry, kteří jsou naším vzorem. Abrahám se s vírou vydal na cestu, aniž by věděl, kam jde.  Život nám nebyl dán jako operní libreto, v němž je všechno napsáno. Život znamená jít, kráčet, dělat, hledat, vidět…  Je třeba se pustit do dobrodružství, které tkví v tomto: hledat setkání, nechat se hledat a dovolit Bohu, aby nás potkal.

Bůh je v životě každého

Mám však jednu jistotu: Bůh je přítomen v životě každé osoby. I když byl něčí život katastrofou, i když je rozbitý neřestmi, drogami nebo čímkoli jiným, Bůh je v jeho životě. Můžeme a musíme ho hledat v každém lidském životě. I když je život člověka polem plným bodláčí a plevele, vždy je v něm i prostor, na němž může vyklíčit dobré semeno. Je třeba důvěřovat Bohu.“

pondělí 2. října 2017

Doprovázená pouť je jednoduchá a prastará technika sebepoznání a osobní transformace. Celý proces se odehrává při chůzi krajinou. Tato metoda se užívala již v dávných dobách, kdy lidé putovali na různá místa náboženských rituálů či významná energetická místa v přírodě.
Domorodé kmeny původních indiánů (a nejen jich) dodnes praktikují potřebné a očistné pobyty v přírodě, zejména při změně stavu mezi přechodovými rituály nebo např. za účelem poznání své životní vize atd. Doprovázená pouť na tyto staré a osvědčené postupy navazuje a zapojuje do celého procesu současné techniky z intuitivní terapie, vědomého koučinku, psychologie a osobního rozvoje s důstojnou lidskou tváří, mnohdy i se spirituálním přesahem. Jedná se tak o osobní či skupinové transformační procesy odehrávající se v přírodě a přirozené způsoby, jak poznat sám sebe a nalézat odpovědi.

Zbavte se stresu i depresí

Chůze přírodou se v současnosti jeví dost možná jako nejzásadnější technika přirozené očisty a základ psychohygieny pro lidi západní kultury. Hektický způsob života plný úkolů z oblasti pracovní, zájmové i rodinné nás vzdálil od sebe sama do kanceláří, měst a virtuální reality. Ruku v ruce s tím významně narostlo množství depresí, úzkostných poruch a civilizačních chorob. Většina se děje zvenčí. Setkání člověka se svým nitrem je tak vzdálenější než kdykoliv dříve

Léčivá síla přírody

Zkušenost i výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě harmonizuje, zklidňuje a léčí. Můžeme se tak dohadovat, proč přesně, ale pravděpodobně hraje velkou roli to, že jde o naše přirozené prostředí, spojení s Matkou Zemí a životadárnou Přírodou. Organismus se napojuje na své „doma“. Sdělení, která zrcadlí příroda a podněty, jež k nám vysílá, jsou důležitou protiváhou přemíry informací. Příroda dnes nejen dle moderní psychologie stojí jako pevný bod mezi člověkem a rozpadajícími se společenskými paradigmaty. Na společné pouti přírodou můžeme uvidět to, co jsme neviděli roky života. Takovou sílu má doprovázená pouť.



Významní činitelé pouti:

Poutník (klient) – vypráví příběh, sdílí myšlenky, pocity, témata.
Průvodce – z latinského „cum pane“, tj. společné sdílení, jídlo a kráčení. Naslouchá za slovy a mezi řádky, empaticky vnímá souvislosti, vzniklé situace a pocity. Sleduje a vhodně upozorní na synchronicitu okolní krajiny v celém procesu, spojuje pomyslné body klientova života do smysluplné křivky a předkládá ji k nahlédnutí z nové, celistvé perspektivy. Používá techniky dle potřeb poutníka. Nejčastěji reflexi, intuitivní terapii, vědomé naslouchání, prvky koučinku, spirituální praktické cvičení a další.
Příroda – působí svou přirozenou ozdravnou silou, pomáhá v nalezení vnitřního klidu, v procítění energie. Zrcadlí momenty příběhu. Ukazuje možné cesty. V přírodě člověk přirozeně odkládá své životní a profesní role a dostává se tak blíže ke svému nitru, sám k sobě, k tomu, kým skutečně je, tedy uvědomělou lidskou bytostí.
Fyzický pohyb – uvolňuje svalové napětí a postupně se tak uvolňují mentální a duševní procesy. Člověk hlouběji dýchá, čímž okysličuje mozek a nechává spontánně prostor svému podvědomí. Při pohybu je přirozené zůstat bdělý. Tělová paměť je hluboko v nás a mysl je něco na povrchu. Při pouti se intenzivně zapojuje tělo. Proto je tak užitečná a efektivní.

Proč poutě fungují?

Příběh – vyprávíme-li příběh, dotýkáme se srdcem. Hypotézy a ideály zůstávají na úrovni mysli. Pouť přírodou vypráví příběh.
Emoční paměť – prožitky na pouti se ukládají do emoční paměti. Nejsou to teoretická slova, jsou to prožitky. Nepracujeme na úrovni racia, ale na úrovni emocí. Vše se děje zevnitř. Proto si poutník odnáší specifické zpracování stanoveného záměru a také vlastní odpovědi, „jak na to“.
„Svědek“ života – průvodce je svědkem života pro danou chvíli. Stojí po boku a důvěřuje. Nehodnotí a neřeší za poutníka. Díky tomu, že není ponořen v osobních emocích jako poutník sám a zároveň spolu-sdílí poutníkův proces, dokáže vidět věci z nadhledu a v souvislostech.
Přeladění vnímání – chůze přírodou automaticky mění vnímání. Toho nelze dosáhnout při žádném pohovoru s odborníkem u stolu nebo se sebelepším mentorem u tabule.


Jdeme cestou dle přání klienta – může jít o přání, kam chceme dojít. Může jít o čistě intuitivní kroky. Většinou se po ponoření do příběhu automaticky přelaďujeme na spontánně vedené kroky. Povídáme si o životě, o daném tématu. Průvodce se pozorným nasloucháním a vhodně voleným rozhovorem pokouší vysledovat souvislosti života a počátky sdíleného tématu. Jeho úkolem je nahlížet za slova, upozornit na důležité momenty, upozornit na souhru okolní krajiny s celým procesem, dávat zpětnou vazbu a především tvořit podpůrné prostředí celému dění. Po sdělení významných momentů jdeme často mlčky. Jsou to okamžiky velmi cenné, kdy dochází k vnitřním procesům, usednutí slov a vnitřnímu spojení s vlastními zkušenostmi. Mlčení v přírodě, ať už vsedě či při chůzi, je mlčení, které léčí a které „mluví“ svou silou.
Zařazujeme různá cvičení z oblasti meditačních technik, rituály, prohlubujeme intuici– vše dle potřeby a přání. Na závěr zpracováváme mapu pouti, kdy shrneme všechny zásadní momenty, ujasníme si prožitky, myšlenky, vzájemnou zpětnou vazbu pro vytříbení prožitého dne. Pouť je vždy velmi individuální.

Co si poutník odnáší? 

Nejvýznamnější jsou vlastní prožitky a získané zkušenosti. Často jde o velmi silné emoce, které se ukládají do tělesné paměti a podvědomí na základě prožitých podnětů. Dále si poutník odnáší své vlastní poznámky, grafickou mapu pouti a případné záznamy dle individuálních potřeb.
Jirka Veselý  a  Ivana Kmochová

úterý 26. září 2017

Ateliér Svobodného umění společně s RC Routa
vás srdečně zvou 10. 10. v 17.30 na posezení u kávy a čaje do útulné Jurty 
na zajímavé vyprávění a malou vernisáž fotografií z cyklu " Inspirace "
---------------------------------------------------------
Kde? zahrada RC Routa, Čelákovice
---------------------------------------------------------
Hostem nám bude RNDr. Jan Bím, průvodce vašimi krajinami téma" Doprovázená pouť" www.doprovazenepoute.cz
--------------------------------------------------
Honza o sobě říká" jsem  poutníkem a průvodcem, vedu meditace, různé kruhy a semináře,
provázím přechodovými rituály" 
Oblíbený slogan:
Ničemu nevěřte a všemu naslouchejte.
5. dohoda, Don Miguel Ruis
----------------------------------------------------
Večerem provází Soňa Mužíková, Ateliér svobodného umění. 
Oblíbený slogan: design se musí líbit, umění musí trhat vnitŕnosti ❤️. 
Autor : Nevim kdo !

Zároveň bude možnost 1. Den shlédnout některé z mých posledních fotografií symbolů,
zachycené na cestách, mobilem. Výstavu " srdce z poutí" zahájí  tato přednáška.
-------------------------------------------------------
Přednáška může být i úvodem pro ty co chtějí být na sobotním workshopu " cesta " 14.10.
Moc Zdravím ! Soňa www.doprovazenepoute.cz, tel.77 55 88 259

pátek 22. září 2017

Na dobrou noc trochu pátečního zamyšlení.

Cesta do kouta.

Že by v koutě byly  tajné dveře? 

Člověk který je zahnán do kouta a nemůže dál couvat se ocitne 🚷
v situaci, která je spojená s mnoha dobrými i velmi špatnými zkušenostmi, rozhodnutími 💩.
Pojí  se  s  bolestí, zadrženým  křikem  malého  dítěte 🙍🏼🙇🏼 !
Člověk vyhodnotil situaci jako krajní a konečnou, utrpení nabude vrcholu a nejde už vydržet 👿😹.
Co se musí  ještě stát, co couváním,ke kterému jsme nechtěné přitlačeni,musíme vše ztratit než se ocitneme nad propastí, na konci tunelu bez vchodu, za nohu zavěšení nad vroucím  kotlem?👹

Naděje, sny a touhy, potřeby, snahy aby život šel v pohodě a situace dopadly  dobře, aby všechno klapalo, byli šťastni a potřeby jsou nenaplněny, pošlapány. 
Setkání s bezmocí a s beznadějí je tak  veliké, ohromující a ochromující 🌋🌊🌍🐲🐉.
Bolest........akt.........ticho.......mezi prostorová apatie 🙏.
Přesto je důležité jít dál'🗻🚶🏃.
Každá rána a Zranění potřebuje svůj čas, dobu k zhojení, lázně,dezinfekci,
někdy i tabletku  na bolest,  přesto že to nebývalo  zvykem, hodně a dlouho náplasti   🏩 💊💉👨‍👩‍👧‍👧💋🍍💐


Bolest srdce................................. něhu.❤️💜💛💚💙.
Ztráta naděje ................................viru 🐠🐡🐳🐋🐬🎣.
Vyschlá studna..............................pramen 💦🍺.

Znavené tělo....................,,,,,,,, .....koupel, déšť a slunce 🏊☔️🌞🌈.

Tma ...............................................světlo 🌚🌓🌜🌝 !

Zapomenuté přijmout a oživit 🌺🐬🐨 na dně najít smysl věcí, které nesoudíme, přijmeme a žijeme! 👯👻💀😎🍉🍰🍵🍹🍷☕️🎁🎂🎃🎄🎈🎉🎯🎢🎡🎺💒🏥🏣🌇🚂✈️🚀.

Když je člověk v koutě otevře (tajné, skryté, zapovězené ) dveře uvnitř a vejde do prostor kde problikuje jeho vnitřní světlo protkané životem 👀 🌠⭐️.
Na cestě za dveřmi Světlo zasvítí jasněji a zahřeje 🔥😍💋🍀✌🏻.

úterý 19. září 2017

Design se musí líbit, umění musí trhat vnitřnosti.

Tak to cítim i já  a jsem ráda za tuto definici, kterou nevím kdo a kdy řekl!
A proto ať žije umění !