Podzimní čas.

Stromy se barví do zlatova, vůně hub, tlejícího listí, svíčky na stole, chutě a pára horkého čaje, praskájící polínka v kamenech.......to vše  mi dráždí smysly. 

Podzim je pro mne čas příběhů a duchovního času. 

Možná proto, že jsem se narodila v říjnu, nebo proto, že jsem ve věku,

nebo prostě  jen po intenzivním létě plných aktivit, pořebuji spočinout do lůna přirody, nechat se hýčkat bytím, usebrat do svého nitra, být  součástí společenství světa, příběhů, tradic a vzpomínek................  Asi to bude od každého kousek a to mi dává celek.

Naplňuje mne optimismem  a  víra, že bůh je v každém z nás (i když to kolikrát nevypadá). 

P. Farantišek je pro mne člověk naplněný bohem po okraj, jsem moc rádada, že mohu s jeho články a promluvy sdílet přítomnost boží. 

Texty papeže Františka k zamyšlení:

Nechat prostor pro pochybnosti 

Když toužíme po setkání s Bohem, chtěli bychom ho nějak pochopit a uchopit. V hledání a nalézání Boha ve všech věcech ale vždy zůstává zóna nejistoty. Musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že potkal Boha, a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku. To je podle mne důležité vodítko. Má-li někdo odpovědi na všechny otázky, je to důkaz, že Bůh s ním není. Znamená to, že je falešným prorokem, jenž využívá náboženství pro sebe. Velcí vůdcové Božího lidu, jako Mojžíš, vždy nechávali prostor pochybnosti. Musí se nechat prostor Hospodinu, ne našim jistotám. Je třeba, abychom byli pokorní.

Arogantní a sebejisté výpovědi o Bohu 

Rizikem při hledání Boha ve všech věcech je tedy snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí říkat: „Bůh je zde.“ Tak nalezneme pouze boha podle svých představ. Správný postoj je augustinovské: hledat Boha, abychom je nalezli, a nalézat jej, abychom ho neustále hledali. Hledání je často tápavé, jak to čteme v Bibli. To je zkušenost velkých otců víry, kteří jsou naším vzorem. Abrahám se s vírou vydal na cestu, aniž by věděl, kam jde.  Život nám nebyl dán jako operní libreto, v němž je všechno napsáno. Život znamená jít, kráčet, dělat, hledat, vidět…  Je třeba se pustit do dobrodružství, které tkví v tomto: hledat setkání, nechat se hledat a dovolit Bohu, aby nás potkal.

Bůh je v životě každého

Mám však jednu jistotu: Bůh je přítomen v životě každé osoby. I když byl něčí život katastrofou, i když je rozbitý neřestmi, drogami nebo čímkoli jiným, Bůh je v jeho životě. Můžeme a musíme ho hledat v každém lidském životě. I když je život člověka polem plným bodláčí a plevele, vždy je v něm i prostor, na němž může vyklíčit dobré semeno. Je třeba důvěřovat Bohu.“